Zahrada začátkem dubna

 I když už je duben, tak moje zahrádka vypadá stále neutěšeně. Nedaří se mi ji dát celou do pořádku. Na druhou stranu mají některé rostliny šanci rozmnožit se. Třebas pomněnky jsem našla vysemeněné v trávníku. Možná je dobře, že manžel nestihá posekat. Můžu obdivovat víc krásy. Do trávníku se rozmnožily pomněnky i prvosenky. Kdysi dávno byl trávník jedna pampeliška a přestože je nikdo nelikvidoval postupně ustoupily do pozadí a momentálně převládají sedmikrásky. Pamatuji se, jak jsem před lety opečovávala jednu jedinou, která se nechtěla rozrůst. Dnes mám sedmikrásky i před domem, tam taky nikdy nebyly. Stejně tak to je i s prvosenkou. Jednu malou rostlinku mi věnovala kamarádka ze své zahrádky a pár let jsem se o ni strachovala, jestli další rok vůbec v zahrádce bude. Už je jich tolik, že když rozkvetou vypadají z dálky jako maličkatá kuřátka. V záhonech kvetou poslední kvítky narcisů, tulipány jsou náladové, ty kvetou jak se jim chce. Jeden rok jich je spousta, další rok, to vypadá že nic moc. Letos vykvetlo jen pár statečných jedinců. Jedna barva se úplně vytratila a nemyslím tím, že by se přebarvila. Nejspíš nějaká potvora sežrala cibulky. Švestky odkvetly, ale vystřídala je jabloň. Ta je teď jak nevěsta. Večer se zahradou line úžasná vůně šeříků. Celý keř se oděl do krásné lila barvy.   Na konci zahrady převládá vůně akébie. Je obsypaná květy a vůně je doslova omamná. Našla jsem i poupátka konvalinek. Letos asi kytičku na narozeniny nedostanu. Jsem zvědavá, jak bude zahrádka vypadat v září. Už teď je tak měsíc dopředu. I tak mám ráda každý kvítek, který vykvete. Uvidíme, čím nás příroda ještě překvapí. Rija

Do kraje Broučků

 Rok se s rokem sešel a my opět vyrazili na Vysočinu do Nového Města na Moravě. Tentokrát jsme změnili ubytování. Manžel měl tradiční setkání astronomů a nás s Nelinkou čekal vlastní program. Díky počasí jsme vše nakonec trošku přeorganizovali. Přijeli jsme v pátek v podvečer a já se těšila na procházku lesem. Naše madam, ale odmítla do lesa vstoupit. Nejspíš má i problémy s viděním, tak se asi bála. Zůstaly jsme na cestě. V sobotu se prošli krásnou vesničkou Zubří. Každý rok se kochám krásou místních zahrádek i květeny v přírodě. Letos bylo všude spousty sasanek. Byla to pohádka. Letos jsme měli v plánu výlet do Jimramova. Je to zajímavý městys a rodiště autora Broučků, Jana Karafiáta a samozřejmě bratří Mrštíků. Kromě zmíněných domů je celá náves, či malé náměstíčko městskou památkovou zónou. Kousek od obecního úřadu je budova Horní školy, kde se nachází Síň rodáků a je tam expozice věnovaná Karlu Slavíčkovi, misionáři v Číně, Janu Karafiátovi i bratřím Mrštíkovým. Prošli jsme se hlavní ulicí až k rodnému domu Jana Karafiáta. Kousek od domu je socha Broučka a na zadní straně je vytesána večerní modlitba broučků. "Podvečer tvá čeládka, co k slepici kuřátka, k ochraně tvé hledíme, laskavý Hospodine."                                                                                  Došli jsme až k zámku, ale ten je veřejnosti nepřístupný. Kousek od zámku stojí rodný dům bratří Mrštíků.                                                                                                                                                          Odpoledne odjel manžel za astronomy a my s Nelinkou si odpočinuly. K večeru jsme se prošly Novým Městem a zavítaly až k potoku Bobrůvka. Objevila jsem krásné a klidné místo, plné ptactva. I nějaké pokusy o focení byly.  Za celý víkend jsme se pořádně prošly a jak to tak vypadá, Nelinka je ráda, že chodím do práce a ona může v klidu spát a odpočívat. Rija

                                                                    Jimramov 

                                                 Kostel sv. Kunhuty Nové Město na Moravě